Kytary

O produktu:


Z akustického hlediska patří kytara mezi nástroje s doznívajícím tónem. Jedná se o drnkací strunný nástroj, kde tón vzniká rozechvěním struny napjaté mezi pražcem a kobylkou. Kobylka slouží k uvázání strun na korpus nástroje (struník) a k přenášení chvění strun na vrchní desku (vložka kobylky). Struny jsou rozechvívány drnkáním prsty nebo trsátkem. Získávat tóny zkracováním chvějné délky struny umožňuje hmatník. Kytara je akordický nástroj, který umožňuje jednohlasou i vícehlasou hru. U klasické kytary se setkáme se šesti strunami. Struny jsou laděny ehgdae.

i

Jako memotechnická pomůcka se používá věta: Emil hodil granát do atomové elektrárny

Setkat se můžeme i s kytarami, které jsou dvanáctistrunné a každá struna je zdvojena. Tyto kytary mají bohatší zvuk a používají se především v country hudbě. Vedle šestistruné a dvanáctistrunné kytary existují i varianty s devíti nebo sedmi strunami. Samostatnou kapitolou jsou havajské kytary a basové kytary, které vyžadují odlišný styl hraní. Hlavními částmi kytary jsou korpus, krk, kobylka a samozřejmě struny. Klasické koncertní kytary mají struny z nylonu, u běžných kytar se používají struny kovové.

 

Původ:


Předchůdcem kytary byl kinnór, který je považován za nejstarší strunný nástroj a zmínky o něm najdeme i v Bibli. Ve stavbě, vzhledu i formě hraní se nástroje v průběhu dějinných epoch navzájem ovlivňovaly. Ačkoliv se během času vyvinulo velké množství nástrojových odrůd, je dokázáno, že drnkací nástroje jsou starší než nástroje smyčcové. Nicméně obě varianty se vzájemně doplňovaly a z některých původně drnkacích nástrojů vznikly smyčcové nástroje. Platilo to i v opačném gardu.

i

Hudební nástroje během let měnily svoji konstrukční podobu. Měnily se tvary korpusů, počty strun a jejich ladění. U nástrojů kytarového typu se postupně vyvinul korpus do tvaru široké arabské osmičky

Přibližně do svojí současné podoby se kytary ustálily koncem 18. století. Tyto kytary již měly na krku hmatník s pražci a korpus získal kruhový rezonanční otvor. Začátkem 19. století se kytary používaly jako doprovodný nástroj ke zpěvu. Své uplatnění našly i v komorní hře i sólové hře. Právě v první polovině 19. století zaznamenaly kytary velký rozmach, nicméně koncem 19. století je začal mírně vytlačovat klavír. Od 20. století začíná nový vzestup zájmu o kytaru, který trvá dodnes.

 

Zajímavosti:


Okolo zvukového otvoru, případně po celém obvodu vrchní a spodní desky v místě spojů s luby, je kytara ozdobena dřevěným vykládáním. Této ozdobě se říká intarzie. Intarzie slouží nejen jako ozdoba, ale i jako výztuha. Stejně jako vyřezávaná hlavice je i zdobení charakteristickým znakem jednotlivých nástrojářů. Někteří nástrojáři používají místo dřeva perleť.

Nelze najít produkty odpovídající výběru.