Stojanové vrtačky

O produktu:

Stojanové vrtačky se používají především pro přesné vrtání, kterého bychom při práci s ruční vrtačkou jen těžko dosáhli. Je to podobný rozdíl jako mezi okružní pilou vedenou ručně a stolní pilou. Tyto vrtačky mohou vrtat dokonale kolmo nebo pod přesně nastaveným úhlem. Zatímco se hýbe stůl (který lze posouvat nahoru dolů po tyči s hřebenem a většinou ho jde i naklopit pro vrtání pod úhlem), pohonná jednotka zůstává stabilní. Při samotném vrtání se vysouvá vřeteno se sklíčidlem. Kromě klasických stojanových vrtaček existují i vrtačky radiální. Ty mají nastavitelné vyložení (= měnitelná vzdálenost vřetena od sloupku). Vedle změny vyložení dovolují také natočení vřetena vůči stolu pod určitým úhlem.

Původ:

Záznamy o prvních vrtačkách máme už z Neolitu, přibližně 6 tisíc až 3,5 tisíce let před naším letopočtem. Zde poprvé dochází k vrtání kamene. První vrtačkou tak byla tzv. luková a smyčková, která také sloužila k rozdělávání ohně. První elektrickou vrtačku na světě si nechal patentovat Arthur James Arnot v roce 1889. Tato vrtačka ovšem nebyla ruční a svou velikostí byla určena pro těžební úkoly. První ruční elektrickou vrtačku sestrojil Wilhelm Emil Fein. Byl to německý podnikatel a konstruktér, který se narodil v Ludwigsburgu. Firma, kterou založil s bratrem Carlem v Kalsruhe, se nazývala C. & E. FEIN a její počátky sahají do roku 1867. První přenosnou vrtačku o nízké hmotnosti, určenou pro práci jednou rukou vyrobil zakladatel společnosti Milwaukee A.F. Siebert.

Zajímavosti:

i

Vrtačky jako nářadí nesloužily jen na naší planetě. Roku 1971 se vrtačka podívala i do kosmu. Jednalo se o akumulátorové vrtací kladivo a kompaktní vrtačku upravenou pro účely kosmonautiky. Na měsíc byla vyslána v rámci programu Apollo 15.

Nelze najít produkty odpovídající výběru.