Houby

Definice:

  Houby (Fungi, dříve Mycophyta) představují velkou skupinu živých organismů dříve řazenou k rostlinám, později Robertem Whitakerem vyčleněnou jako samostatnou říši a v současné době klasifikovanou spolu s např. živočichy jako součást superskupiny Obazoa a kladu Opisthokonta. Její zástupce lze nalézt po celé Zemi a vyskytují se mezi nimi významní rozkladači, parazité či v průmyslu i potravinářství využívané druhy. Mnoho druhů náleží mezi mutualisty žijící v symbióze s cévnatými rostlinami nebo s řasami. K roku 2017 je známo kolem 120 000 druhů hub, ale předpokládá se existence až 3,8 milionů druhů. V Česku je zjištěno asi 10 000 druhů.

V užším pojetí jsou houby (Fungi) stélkaté organismy různého tvaru a velikostí, bez asimilačních barviv (tzn. bez plastidů), s heterotrofní výživou, s buněčnou stěnou chitinózní. Zásobní látkou je glykogen. Houby se rozmnožují buď vegetativně (rozpadem vlákna mycelia), nebo nepohlavní či pohlavními výtrusy.

Věda zabývající se houbami se nazývá mykologie.

Dělení:

-Čerstvé houby

-Sezónní houby-

-Sušené houby-

Sušené houby se používají převážně k dochucení a propůjčení houbového aroma připravovaným pokrmům. Použití sušených hub je (nejen v české) kuchyni široké a velmi oblíbené. Dají se přidávat do polévek (například jihočeská kulajda či bramboračka), do rizota, do houbové omáčky, pod dušené maso a do mnoha dalších vynikajících jídel. Kromě skvělé chuti mají houby také magickou moc – působí blahodárně na zdraví, stačí jen vyzkoušet!

Sušené houby se používají při přípravě jídla a to převážně k dochucení a propůjčení houbového aroma připravovaným pokrmům. Vyrábí se postupným sušením jedlých hub, které jsou nařezány pro snadnější sušení na drobné plátky. Pro samotné sušení se používají speciální sušičky, či jiný zdroj tepla a nebo se houby nechají sušit tzv. „na slunci“, kdy se pro odstranění vody využívá teplo slunce. V takovém případě se ale nedoporučuje sušit houby přímo na slunci, ale dát houby do stínu, aby se ne zapařily. Na sušení se používá celá řada druhů hub.

České sušené houby

V případě, že jsou houby dobře usušené, mohou vydržet ve sklenici bez přístupu vlhkosti až několik let, doporučuje se ale jejich konzumace do tří let od jejich sušení. Dobře usušené houby se poznají tak, že při manipulaci chrastí a že jsou tvrdé. V případě, že jsou houby špatně ve sklenici či igelitovém pytlíku utěsněny, může se do nich pustit mol obilní. Jeho přítomnost se pozná dle drobných pavučinek mezi sušenými houbami.

Sušené houby lze najemno umlít nebo roztlouct např. v hmoždíři a vytvořit tak sypké koření, které se skladuje stejně jako ne na mleté sušené houby, a vůní a chutí jídlo jejich chutí. To lze doplnit například o sůl nebo pepř a vytvořit tak jednoduchou houbovou kořenící směs.

Před samotnou konzumací sušených hub se doporučuje jejich namočení do vody, kterou do sebe opět nasáknou a stanou se měkčími. Použití sušených hub je v kuchyni široké, dají se přidávat do polévek (např. jihočeská kulajda, bramboračka), do rizota, do houbové omáčky, pod dušené maso atd.

Puvod:

Zmínky o hřibech pochází už z 5. století před Kristem. Mykologii v podobě, jakou ji známe dnes, proslavil italský botanik P. A. Micheli. Termín mykologie prvně použil M. J. Berkeley v roce 1836.

Využití :

Houbové rizoto s kuřecím masem

Suroviny

Cibule

sůl

olivový olej

česnek

čerstvé houby

rýže

parmazán

500 g kuřecí maso stehenní a prsní

podravka pikant

smetana na vaření

houbové koření

houbový vývar

Postup přípravy receptu

Na troše olivového oleje osmahneme předem naložené maso (houbové koření, 3 stroužky česneku, lžička Podravky pikant), přidejte předem podušené houby, dle potřeby kostičku houbového masoxu a zlehka podlijeme. Po chvíli přidejte 100 ml smetany na vaření. Dle chuti do solte.

Hotovou směs přimíchejte do téměř hotové rýže a pod pokličkou nechte dojít doměkka. (Nevařím rovnou dohromady, hrozí rozvaření). Na hotové jídlo nastrouhejte parmazán. Toto rizoto výborně chutná s bílým vínem.

Zajímavosti:

Největší houbou a možná vůbec největším žijícím organismem na světě je dřevokazná václavka smrková (Armillaria ostoyae syn. Armillaria solidipes). Vyskytuje se v oregonských Blue Mountains а zabírá téměř 965 hektarů půdy. Objev se podařil díky snahám vysvětlit masivní úhyn stromů ve státních lesích Oregonu v roce 1998. Vzorky odebrané z odumřelých stromů prokázaly nejen napadení václavkou smrkovou, ale že se jedná o geneticky identické houby ze stejného podhoubí a tedy o jeden celistvý organismus (těsné seskupení geneticky identických buněk, které mohou komunikovat a mají společný cíl). Největší vzdálenost mezi nakaženými stromy přitom byla téměř 4 kilometry. Stáří houby bylo odhadnuto na 2400 let, přestože by mohla na Zemi žít již celých 8650 let. To ji řadí i mezi nejstarší organismy obývající planetu.

Již dříve, v roce 1992, byly objeveny další dva obří exempláře václavek: Prvním byla Armillaria gallica (václavka hlíznatá) stará 1500 let a zabírající 15 hektarů, vyskytující se v listnatých lesích poblíž Crystal Falls v Michiganu. Druhým byla václavka smrková, jež se rozkládala v jihozápadním Washingtonu na ploše 600 hektarů.

Nekombinujte s vínem houby.

Podle odborníků bychom neměli kombinovat houby a víno. Tyto dvě dobroty v břiše začnou kvasit a mohou způsobit velké křeče.

Houby obsahují vlákninu provitamín A vitamín B vitamín D draslík, vápník, hořčík, železo chitin Vlastnosti hub preventivně působí proti rakovině tlustého střeva napomáhají trávení snižují hladinu cholesterolu a cukru.

Houby jsou nedílnou součástí naší živé přírody a jejich pěstování v posledních desetiletích také jedním z důležitých odvětví zemědělské výroby. Lidé řadu z nich využívali nejen jako potravinu, ale i pro léčivé účinky již v dávnověku, a to v mnoha oblastech světa. Staří Egypťané v době 3 000 let před n. l. považovali houby za posvátné, neboť věděli, že prodlužují život. Také u mumie „ledového muže“ Öetziho, staré 5 000 let a nalezené v zachovalém stavu v ledovci na hranicích Itálie a Rakouska, se našly sušené houby. Nejstarší písemné zmínky o léčivých účincích hub pocházejí z doby před pěti tisíci lety z Indie. Všechny tyto skutečnosti ukazují, že v dávné minulosti byly v různých částech světa houby předmětem mimořádného zájmu člověka.

Zatímco v Asii byl tento zájem v průběhu staletí neměnný, ve vyspělých zemích Západu se znovu objevuje teprve ve 2. polovině 20. století. U některých druhů hub se dokonce začíná také s jejich velkovýrobním pěstováním. Udává se, že v současnosti světová produkce pěstovaných hub přesahuje 5 milionů tun. Z toho jsou na prvním místě, asi se čtyřiceti procenty žampiony, na dalším je to hlíva (cca 25 %), dále kukmák sklepní (cca 16 %) a houževnatec jedlý či shiitake (cca 10 %). Největším producentem je Čína, následovaná USA, zeměmi západní Evropy a jihovýchodní Asie.

Využití hub v kuchyni, stejně jako možnému pěstování se u nás věnuje řada dostupných publikací. Tato je zaměřena specificky, a to především na jejich léčivé účinky. Je to hlavně tradiční čínská medicína (TCM), kde jsou houby historicky nedílnou součástí její fytoterapie. Slouží nejen k vlastní léčbě, ale využívají se i v dietetice, které je v čínském léčebném systému věnována mimořádná pozornost.

Kniha kromě krátkých úvodních kapitol prezentuje na 12 významných a 13 dalších používaných druhů, s kterými se můžeme setkat v každodenní praxi. U každé houby je stručně uvedena historie užívání, morfologický popis a rozšíření, případné další příbuzné druhy, obsáhleji potom obsahové látky a léčebné účinky. Pokud mají houby využití v kuchyni, případně je lze pěstovat mimo jejich přirozený výskyt, jsou tyto skutečnosti rovněž stručně zmíněny. Poslední kapitolu tvoří stručný přehled osmi u nás většinou běžně rostoucích hub, které si zaslouží naši pozornosti, neboť jsou rovněž léčivé.

Uvedený sortiment hub však nelze považovat za uzavřený, neboť řada pracovišť na celém světě se věnuje výzkumu léčivých účinků dalších druhů. Předmětem zájmu se tak stávají stále nové houby, které mohou napomoci ke zlepšení našeho zdravotního stavu.

Věděli jste, že za jeden den vyroste hřib asi o pět centimetrů? A že některé houby rostou v kruzích?

  • Hřiby mají rády přívalové deště. Nejvíc rostou poté, když když teplé a suché počasí vystřídá liják a zase se oteplí.
  • Do lesa nemá smysl chodit hned po dešti, počkejte aspoň 10 dní.
  • Optimální teplota pro růst hřibů je 15 až 20 stupňů. Ideální podmínky pro houbaření nastávají tehdy, když jsou denní a noční teploty                    přibližně obdobné.
  • Houbová sezóna trvá od konce března – začíná šťavnatou březnovou – a končí na začátku prosince, kdy je možné ještě najít hřiby. Nejvíc           hub obvykle roste na přelomu srpna a v září.
  • Podle statistik České zemědělské univerzity v Praze, nasbírá každá česká domácnost bezmála 6 kilo hub ročně.
  • Najdete-li v lese hříbek o velikosti 3 cm, schovejte si ho pod listí. Během 24 hodin vyroste asi o 5 cm.
  • Největší českou houbou je pýchavka – vatovec obrovský. Může v průměru dorůst až do jednoho metru a vážit i čtyři kila.
  • Podhoubí prorůstá v kruzích. Dokola prosto choďte zejména, když objevíte bedlu nebo žampion. Houby, které nikdo sebere, se rozpadnou a          poslouží jako hnojivo pro budoucí generaci hub.
  • Pevné a ne červivé houby vydrží v lednici i týden.
  • Některé druhy hub si žádají důkladnou tepelnou úpravu, například hřib kovář by se měl vařit aspoň 20 minut, aby vás z něj nebolelo břicho.
Nelze najít produkty odpovídající výběru.