Peckoviny

Definice:

Peckoviny je souhrnný název pro skupinu ovocných dřevin, jde o ovocnářské rozdělení dřevin, kterou lze nejblíže vztahovat k botanickému rozdělení podle plodu. Je založeno na poznání, že jedlý plod v podmínkách Střední Evropy historicky často pěstované skupiny ovocných dřevin obsahuje velkou pevnou strukturu uvnitř, pecku a dobře dokáže zprostředkovat tuto informaci.

Peckoviny mají pětičetné květy. Slupka je někdy ojíněná (švestky, slivoně), někdy hladká (třešně, višně) nebo typicky plstnatá (meruňky). Jedlý plod obsahuje velkou pevnou strukturu uvnitř, pecku. Dělení je nejčastěji používáno spíše k zjednodušenému vyjádření pro zobecnění společných vlastností některých pěstovaných druhů dřevin. Do peckovin patří například: višeň, slivoň, třešeň, meruňka, broskvoň a mandloň. Plodem peckovin je peckovice. Do peckovin ovšem není například řazen Ořešák královský, Kokosová palma, ani černý bez, jejichž plodem je rovněž peckovice, ani maliník, ačkoliv jeho souplodí tvoří rovněž peckovice. Z uvedeného vyplývá, že všechny druhy ovoce plodících peckovice nelze řadit do peckovin.

Původ:

Pěstování ovocných druhů se vyvinulo ze zvyklostí lovců a sběračů. Vůbec první záměrnou selekci pěstovaných druhů můžeme zaznamenat v perském listu India. V případě ovoce následně docházelo vlivem lidského umělého výběru ke zvětšování plodů a zmenšování semen, vlivem křížení také byly šlechtěny nové druhy, což můžeme dnes vidět na rozdílu mezi planými a kulturními druhy. Zdokonalovaly se i samotné techniky pěstování od speciálního náčiní na sběr, až ochranu před hmyzími škůdci i ptactvem.

Třešně

Plané třešně čili ptáčnice jsou patrně evropského původu a pecky se nacházejí po celé Evropě v archeologických vrstvách od doby bronzové. Tyto nálezy vyvrátily chybné a dosud tradované tvrzení římského přírodovědce Plinia, podle něhož je z Malé Asie do Evropy přivezl římský vojevůdce Lucullus v 1. století př. n. l.

Višně

Podle botaniků pochází višeň obecná nebo také jen višeň z Asie, zejména z Íránu, Kavkazu, Arménie. Odtud se postupně díky starým Římanům dostala do Evropy. Zhruba ve 14. století se poprvé objevují zmínky o zakládání višňových sadů v českých zemích. V České republice dnes najdeme višně jen v určitých oblastech.

Švestka

Většina autorů říká, že švestka je kříženec druhů slivoň třešňová a slivoň trnka.

Švestka pochází z Kavkazu, odkud se pak rozšířila do celého světa. Lidé jí při rozšiřování pomáhali přenášením odkopků a slivoň se stala často pěstovanou rostlinou. Jedny z nejstarších pecek našli archeologové už v předhistorických sídlištích a ve vykopávkách z doby Římské říše. Původní švestky měly drobnější plody, které se spíše podobali dnešním trnkám.

Meruňka

Pochází z Číny. Do Evropy se dostala přes Arménii. Arménský původ obsahuje její latinský název armenica, z něhož pochází i české slovo meruňka. Plody meruňky jsou peckovice s oranžovým oplodím.

Broskev

Broskve se původně začaly pěstovat v Číně přibližně před 4 tisíci lety, odkud se šířily do celého světa.

Využití:

Svůj název dostaly peckoviny od slova pecka, která je uprostřed každého plodu těchto ovocných stromů. Běžnými peckovinami jsou broskvoň, meruňka, švestka, třešeň a višeň, méně častými nektarinka, renkloda, klingy a mandloň.

Třešně

Třešně patří mezi první jarní ovoce. Plody se přímo konzumují nebo používají pro zavařování. Třešně není dobré vysazovat do míst se studenými půdami, do mrazových kotlin nebo do příliš vlhkých míst.

Třešně mají blahodárný vliv na lidský organismus, jelikož pomáhají čistit krev, játra a ledviny. Jejich konzumace podporuje vyměšování trávicích šťáv a moči. Novější studie naznačují, že konzumace třešní má blahodárný vliv na léčení cukrovky pomocí barviva antokyan, které v laboratorních testech podporovalo produkci inzulínu, a současně fungují i jako antioxidanty. Díky vysokému obsahu jódu mají příznivý vliv na problémy se štítnou žlázou a bolestmi páteře. Díky vysokému podílu vápníku jsou také dobrým zdrojem pro růst kostí a zubů. Pomáhají chránit tělo proti různým druhům zánětů, parodontóze a artritidě.

Višně

Jejich trpká, nakyslá chuť vynikne mnohem lépe po kuchyňské úpravě, mnohdy v překvapivých kombinacích. Višně mají široké možnosti využití a zpracování. Jejich léčivé vlastnosti jsou využívány nejen v lidovém léčitelství a mohou pomoci také při snižování nadváhy.

Višeň nemá příliš mnoho vitamínů, je bohatá spíše na minerály a stopové prvky. Z vitamínů najdeme ve višních provitamín A, vitamíny řady B a vitamín C. Dále višně obsahují poměrně hodně draslíku, fosforu, hořčíku, vápníku, dále sodík, mangan, měď, železo i zinek a jód. Zapomenout nesmíme ani na třísloviny a pektiny, kyselinu citronovou a jablečnou.

Švestka

Velkou skupinou jsou slivoně, do kterých patří především švestky, pološvestky, slívy, renklódy a mirabelky. Nevhodnými půdami pro tyto ovocné stromy jsou suché půdy.

Švestka má průměrně vysokou energetickou hodnotu a dodává minerály, stopové prvky a vitaminy.

Jeho blahodárné účinky na průchod střev jsou známy již velmi dlouho. Ve fytoterapii jsou používány listy, květy, plody a kůra mladých větviček.

Slivoně syrové nebo vařené, zelené, zlatavé nebo purpurové se cítí velmi pohodlně v marmeládách. Z dobré vůle uléhají na koláče a nákypy, mačkají se v teplých kompotech stejně jako v mražených ovocných dřeních. Také se rády koupou ve víně, až se v něm dusí. Ale nevykazujte je pouze mezi dezerty, čerstvé i sušené švestky umí být dokonalou přílohou k drůbežím řízkům, vepřové pečeni či kachním prsům. V omáčkách a čatní budou vytříbeně doprovázet zvěřinu a jiná masa. Švestky mohou být konzervovány ve vlastní šťávě, v sirupu nebo v octu, ale mohou se sušit či zamrazovat. Umeboshi je japonské koření připravené ze švestek ume naložených v soli a sušených na slunci. Tato lehce hustá tekutina nahradí v omáčkách ocet (a sůl), aniž by je okyselila.

Broskev

Broskvoně často trpí na vymrzání, a jsou velmi citlivé na kolísání teplot nebo na jarní mrazíky.

Broskev našla obrovské uplatnění v potravinářském průmyslu, kde je, pro svoji aromatičnost, užita do sladkých šťáv, jako příchuť limonád, zmrzlin a žvýkaček. Každý si může plod broskvoně obecné užít po svém oblíbeném způsobu. Pokud se broskev nekonzumuje čerstvá, dá se z ní vyrobit džem, povidla, přesnídávka a pokud není tolik místa v mrazáku, dá se vytvořit broskvová dřeň, zavařenina do špajzu. Broskví lze marinovat masité pokrmy, zapéct s masem  a upéct koláč nebo bublaninu.

Meruňka

Meruňka se konzumuje buď v čerstvém stavu, zavařeném či v podobě džemu nebo marmelády, jež jsou velmi oblíbená pro kyselo sladkou chuť a příjemnou vůni, oblíbené jsou i sušené meruňky. Dobře vyzrálé až přezrálé plody se sbírají na kvas, z nějž se destiluje alkoholický nápoj – meruňkovice.

Meruňka je ovoce, které je nejbohatší na karoten (nebo provitamin A), jenž jí dodává její krásnou oranžovou barvu a znamenité nutriční vlastnosti.

Pravidelná konzumace meruněk je pověstná tím, že podporuje opalování. Ve staré Indii se povídalo, že tento plod omlazuje; byl součástí složení krášlicích krémů princezen! Meruňka, ať už čerstvá nebo sušená, kromě toho účinně přispívá k doplňování draslíku, železa, mědi, hořčíku ad. stopových prvků.

Zajímavosti:

Avokádo obsahuje více tuku než jakékoliv jiné ovoce nebo zelenina na Zemi. Kromě toho samotný strom vylučuje enzym, který ukládá ovoce na stromě, což umožňuje zemědělcům používat stromy jako komory po dobu až sedmi měsíců po dozrání ovoce. Z tohoto důvodu nemají avokádové pojetí sezóny.

Botanici už dlouho procházeli meruňkami s třešňovou švestkou a výsledný hybrid, mimochodem, chutný, nazývaný černý meruňka.

Lékaři zjistili, že konzumace švestek pomáhá předcházet rakovině, posiluje imunitu a prodlužuje mládí.

Pokud chcete získat pěkné opálení - jíst broskve! Obsahují vitamín A, který podporuje rovnoměrné opalování kůže.

Maďaři nazývají broskve „plodem klidu“, protože v této zemi se věří, že pomáhají zbavit se úzkosti.

Nelze najít produkty odpovídající výběru.