Okurky, cukety a lilky

Definice:

Okurky

Okurka setá je rostlina z čeledi tykvovité. Její tmavě zelený plod je nazýván okurka. Mezi základní druhy okurky patří okurka polní a okurka salátová. Okurky polní jsou s oblibou nakládány do sladkokyselého nálevu. Okurka má žlutozelený květ.

Cukety

Cuketa je kultivar jednoleté plodové zeleniny řadící se k druhu tykev obecná (Cucurbita pepo), která pochází ze Střední Ameriky. Cuketa je však evropského původu, vznikla šlechtěním v Itálii. Běžnou odrůdou cukety je například Cucurbita pepo ´Nefertiti´. Cuketám se také říká cukíny, a oba názvy mají původ v italském výrazu pro tykev: zucca. V Itálii se většinou používá ženská zdrobnělina slova v množném čísle, zucchine, kdežto v anglicky mluvících zemích používají jeho mužskou zdrobnělinu, zucchini či zucchetti.

Lilky

Lilky mohou být jednoleté, dvouleté nebo vytrvalé byliny, keře, liány i malé stromy. Některé druhy jsou trnité. Lilky jsou lysé nebo s oděním tvořeným jednoduchými, větvenými, hvězdovitými nebo žláznatými chlupy. U některých druhů lilku jsou chlupy žahavé.

Původ:

Okurky

Pochází z vlhkých a teplých krajů Indie a Číny.

Původní vlastí okurek je severní část východní Indie. Pěstování okurek bylo známo již před třemi tisíciletími v Indii a Egyptě. V Evropě se objevily velkoplodé okurky nejdříve ve starověkém Řecku asi v 5. století před n. l. Podobně jako u mateřské plané rostliny chutnaly jejich plody hořce. Okurky dnešního typu se začaly v Evropě pěstovat až v 16. a 17. století a postupně se rozšířily po celém mírném pásmu.

Cukety

Do Evropy se cukety dostaly v průběhu 16. století v souvislosti se španělskými kolumbovými výpravami. Nejdříve se cukety rozšířily do Španělska, pak přes Francii do celého Středomoří a do Česka se cukety dostaly až oklikou přes Turecko, při nájezdech Turků do Evropy

Lilky

Největší počet druhů lilku roste v tropech a subtropech, zejména v Latinské Americe. Jediným původním druhem v květeně České republiky je lilek potměchuť, další druhy zde žijí zdomácněle.

Využití:

Okurky

Nejčastější úpravou okurek je zavaření ve slaném nebo sladkokyselém nálevu. Mezi další časté použití patří okurkový salát. Lze je však i upravovat tepelně, získáme tak rychlý, chutný a lehký letní pokrm.

Dále se okurky využívají také v kosmetice jako součást pleťových masek.

Cukety

Cuketa se používá především v kuchyni, a to na velkou spoustu způsobů. V českých kuchyních cuketa se objevila v 80. letech v masovém měřítku. Důvodem k rychlému rozšíření bylo tehdy snadné a rychlé pěstování, které zvládne i nepříliš zdatný zahradník, velká a levná úroda a nedostatek výběru zeleniny. Svou dobrou celoroční dostupnost cuketa si zachovává stále.

Lilky

KŘUPAVÉ KUŘE S MEDOVÝM LILKEM

     4    kuřecí prsa               

     1    lžíce olivového oleje                      

            sůl                

     1    lžíce chilli pasty                  

60 g    medu             

     1    středně velký lilek                

100 g  čerstvého špenátu  

Troubu předehřejte na 200 °C. Kuřecí prsa dejte na plech vyložený pečicím papírem, zastříkněte olejem a posolte. Chilli pastu a med promíchejte v míse, pak přisypejte plátky lilku a dobře promíchejte. Přidejte ke kuřeti a pečte 25 minut. Podávejte s čerstvým špenátem.

Zajímavosti:

Okurky

V roce 2007 bylo celosvětově vypěstováno asi 44 milionů tun okurek. Rozdělení produkce podle států:

Čína, přibližně 28 mil. tun

Írán, 1,72 mil. tun

Turecko, 1,67 mil. tun

Rusko, 1,38 mil. tun

USA, 0,92 mil. tun

V rámci EU jsou největšími pěstiteli Španělsko a Polsko, obě země s produkcí 0,51 milionů tun, následované Nizozemskem s 0,43 mil. tun. V Německu bylo v roce 2007 vypěstováno asi 0,24 milionů tun okurek, v Rakousku asi 38 000 t a ve Švýcarsku „pouze“ 8400 tun okurek.

V roce 2012 bylo v České republice vypěstováno 7175 tun okurek.

Cukety

Nejdelší vypěstovaná cuketa měřila 2,52 metru. Vypěstoval ji Ital Giovanni Batista Scozzafava v Niagara Falls v kanadském Ontariu. Změřena byla 28. srpna 2014 a rekord je zapsán v Guinessově knize rekordů.

Lilky

Lilek jasmínovitý (S. jasminoides) je pěstován jako okrasná kbelíková nebo truhlíková rostlina. Lilek višňový (S. pseudocapsicum) je v poslední době oblíbený jako pokojová rostlina s nápadně barevnými plody. Existují i běloplodé kultivary. Sytě modrými květy se vyznačuje lilek modrý (S. rantonnetii, syn. Lycianthes rantonnetii), známý též jako hořcový stromek, a pěstovaný jako balkónová a kbelíková rostlina. Některé nápadné druhy lilku jsou pěstovány ve sbírkách botanických zahrad, např. lilek nádherný (S. pyracanthos) s listy i stonky nesoucími nápadné oranžové trny. V tropech a subtropech se některé druhy lilku vysazují jako okrasné rostliny. Patří mezi ně např. lilek quitský (S. quitoense) a druhy Solanum erianthum, S. seaforthianum, S. wendlandii a S. wrightii. Celá řada druhů lilku je využívána v místní a domorodé medicíně v zemích celého světa.

Nelze najít produkty odpovídající výběru.