Rajčata

Definice:

Vytrvalá rostlina bylinného charakteru pěstovaná jako jednoletka pro dužnaté bobule. Není příliš náročná, dobře odolává chladu, lze proto pěstovat i v mírném podnebí, kde ovšem dosahuje menšího vzrůstu. Oblíbené je tedy i na českých zahrádkách.

Nezralé (zelené) plody rajčete mohou způsobit otravu organismu. Ty zralé jsou naopak bohaté na Beta-karoten a vitamín C, v trochu menší míře obsahuje také vitamín B, lykopeny. Poslouží i jako zdroj chromu a draslíku. Z více než 90 % tvoří voda, cca 5 % sacharidů a 2,5 % bílkovin. Má vysoký podíl vláknin, naopak tuk neobsahuje téměř žádný.

Rajčata se pěstují téměř ve všech zemích světa. V roce 2011 bylo podle Organizace pro výživu a zemědělství na světě sklizeno téměř 160 milionů tun rajčat, největším pěstitelem byla Čína s 30 % světové produkce rajčat. V České republice bylo v roce 2011 sklizeno 15 tis. tun rajčat.

Původ:

Možná ani netušíte, že první předci rajčete se na planetě Zemi vyskytli už před mnoha miliony let. Je tomu tak alespoň podle amerických vědců, kteří si vzali na paškál fosilní nález z Patagonie (Argentina) a pomocí molekulárních technologií odhadli jeho stáří na 52 milionů let.

Geografický původ je však stále opředený mlhou. Vědci si marně lámou hlavu tím, jestli k domestikaci došlo v Peru, anebo v Mexiku. Jedno je však jisté, praprarodiče našeho rajčate měli plody velikosti současných „cherry“ odrůd a žlutou barvu. Omrknout je můžete ještě dnes na svazích jihoamerického pohoří Andy.

Využití:

Rajčata jsou velmi vhodná jako základ zdravé nebo doplněk či příloha běžné stravy. Vhodná jsou i na různé redukční a očistné diety, neboť mají antioxidační účinky. Podle některých studií působí blahodárně i na problémy s prostatou. Dále jsou rajčata vhodná ve stravě osob s nemocemi srdce, krevního oběhu a poruchami látkové výměny.

Rajčata jsou základem pro výrobu mnoha druhů kečupů, kterým dodává jak barvu, tak charakteristickou chuť a proto jsou řazena i mezi koření.

Šlechtění moderních odolných odrůd však vedlo ke ztrátě chuti plodů.

Zajímavosti:

V Itálii a dalších jižních evropských státech se rajčata dostala na výsluní brzy po svém uvedení do společnosti. Pevná pozice v evropském jídelníčku ale nebyla zadarmo. Ještě koncem 18. století bylo rajče označováno za „jedovaté jablko“. Věřilo se totiž, že mnoho aristokratů a bohatých lidí se po konzumaci rajčat otrávilo a zemřelo. Rajčata v tom však byla nevinně. V období renesance se hojně používalo cínové nádobí, které obsahovalo vysoký podíl jedovatého olova. Plody rajčete mají kyselé pH a po kontaktu s tímto nádobím docházelo k uvolňování olova, které následně způsobovalo otravy i úmrtí účastníků aristokratických hostin. Paradoxně chudí lidé, kteří jedli z dřevěného nádobí tento problém neměli a rajčatům hojně holdovali.

Nelze najít produkty odpovídající výběru.