Gin

Definice:

Gin (angl. výslovnost [džin]) je alkoholický nápoj získaný destilací obilné břečky a přidáním různých bylin. Popíjí se samostatně nebo se také přidává do koktejlů. Dělí se na dva typy:

  • Jenever – gin vyráběný periodickou destilací z jalovce a obilného destilátu
  • Dry gin (suchý g.) – gin vyráběný kontinuální destilací z obilného destilátu a bylin

Původ:

První zmínky o nápoji z obilného destilátu a jalovce jsou zaznamenány už z 11. století z kláštera v italském Salernu, není to ale 100% doloženo.

Gin pochází z Nizozemska, kde byl poprvé objeven r. 1650. Vynalezl jej dánský Dr. Franciscus de La Boie známý pod jménem Dr. Sylvius, profesor medicíny na univerzitě v Leidenu. Stejně jako mnoho jiných destilátů bylo použití zamýšleno jako lék. Dr. Sylvius chtěl nalézt levné diuretikum, které by použil jako lék na ledvinové potíže. Smíchal tedy dvě močopudné suroviny: olej z jalovcových bobulí a obilný destilát. Takto vzniklou směs nazval genever (fr. genévrier = jalovec).

Svým pacientům trpícím také depresemi a nechutenstvím ordinoval tento extrakt lihu a jalovce a tím položil základy pozdějšího úspěchu lihoviny tohoto typu. Tento lék získal na oblibě především díky marketingové strategii pana profesora. Doporučoval ho totiž používat preventivně jako profylaktikum - jednou měsíčně (to znamená v zájmu vlastního zdraví se opít, pokud možno do němoty, jeho jalovcovou). V průběhu 17. století se tedy gin stal součástí nizozemské a belgické stravy. Dále se často můžeme setkat s informacemi o britských vojácích, kteří v Antverpách roku 1585 – během osmdesátileté války – bojovali proti Španělům a kteří před každou bitvou popíjeli nápoj genever díky jeho uklidňujícím vlastnostem. Do této doby se taktéž datuje termín “Dutch Courage” neboli “Dánská kuráž”, kterým je gin v budoucnu často nazýván. V současné době se zdá, že zcela nejstarší zmínkou o geneveru jsou záznamy v dánské encyklopedii ze 13. století.

Největšího rozšíření dosáhl gin v Anglii během vlády Viléma III. Oranžského, který byl původem Holanďan. Už ve své vlasti si Vilém III. gin oblíbil a po příchodu do Anglie se ho samozřejmě nehodlal vzdát. Zavedl jeho výrobu v Londýně a současně omezil dovoz alkoholu (brandy) ze zahraničí, hlavně v Francie. To otevřelo cestu k výrobě anglického ginu ve velkém. Produkce rychle rostla a s tím se zvyšovala obliba a spotřeba nového alkoholu, který chutnal, ale hlavně byl levný. Gin byl v té době nevalné kvality, neboť olej z jalovce byl často nahrazován levnějším terpentýnem. Nic z toho však neubralo na jeho oblíbenosti hlavně mezi chudšími Angličany. Přičítány jsou mu rovněž mnohé sociální problémy té doby, a proto byla jeho výroba i prodej v Anglii regulována pomocí tzv. Gin Act z let 1736 a 1751. Počátkem 18. století se tedy gin začal konečně destilovat jen v legálních provozech s určitou dávkou kontroly kvality. Gin vznikající v této době byl poněkud sladší než gin, který známe dnes. kontinentální Evropě – zejména v Dánsku a Belgii se postupně vyvíjel jalovcový destilát jenever či genever, který je ovšem od anglického ginu velice odlišný. I dnes se ovšem můžeme setkat s giny s termínem “oude” či “old” v názvu, což značí, že se budou chuťově a aromaticky blížit svým prapředkům z holandského města Schiedam, v němž se tento nápoj vyvinul. Tento typ ginu byl velice populární v předprohibičních USA.

Vrátíme-li se na půdu Spojeného království v 19. století, může nás zaujmout novinka v podobě tzv. “Old Tom Ginu”, který byl sladší a jemnější díky přidanému cukru. Old Tom Gin ovšem prakticky zmizel z povrchu zemského začátkem 20. století.

Vynález destilačních kolon z první poloviny 19. století umožnil výrobu poměrně neutrálních destilátů, čímž byly položeny základy dnešního “London Ginu” neboli “Dry Ginu”.

V  roce 1820 vstupuje na scénu Beefeater, když jistý James Burrough vynalezl tehdy  jedinečnou recepturu, která zaručila jeho ginu výsadní postavení. To, čím se Beefeater odlišoval od jiných ginů, nejsou ani tak používané přísady, jako spíš způsob výroby. Burrough totiž vynalezl zvláštní metodu louhování přísad zvanou “steeping”. O názvu “Beefeater”- Burrough ve snaze co nejlépe prosadit svůj gin na trhu pro něj hledal vhodný název, který by byl vyjádřením síly, mužnosti a urozenosti. Jako symbol nakonec zvolil populární strážce královského hradu Tower of London. Tihle muži v červených uniformách byli vyhlášení svojí silou a tradovalo se, že ji čerpají z hovězího masa, jehož denně dostávali od dvora velké příděly. Proto se jim říkalo také “beef – eaters” – jedlíci hovězího. Tento motiv se dodnes odráží i na etiketě Beefeateru, kde najdeme londýnský Tower i jeho strážce.

Využití:

Recepty s ginem, využití v kuchyni 

Gin je alkohol vyráběný z jalovce, který se nejčastěji míchá s tonikem nebo jinou nealkoholickou perlivou limonádou. Mezi kvalitní značky patří například Plymouth Gin nebo Beefeater. Většina suchého ginu pochází z Londýna, jeho domovem je však ve skutečnosti Itálie. Mimo jalovce může tato lihovina obsahovat i koriandr, kůru citrusů, mandle, lékořici a skořici. Od toho se odvíjí výsledná chuť.

Využití v kuchyni

Koktejly, do kterých se přidá gin, doslova ožijí. Nejznámější kombinací Angličanů je gin s tonikem, chutný je také Belmondo Koktejl. Gin se používá i do koláčů a dezertů, skvěle chutná rebarborový koláč s pudinkem. Využijete ho k flambování, do omáčkových přelivů k masu. Gin se skořicí se hodí do sladkých jídel, koriandrový nádech bude lichotit pokrmům z masa.

Ginové roštěnky

Počet porcí

  • 4 porce

Ingredience

  • 4 roštěnky
  • sůl
  • pepř
  • 2 lžíce oleje
  • 1 střední cibule
  • střed z 1 pórku
  • 50 g sterilované ka­pie
  • lžička másla
  • 2 lžičky hladké mouky
  • 1,5 dl bílého vína
  • na každou porci 2 cl ginu (může být i něco jiného,. např. brandy, ale gin je chuťově nejvyraznější).

Doporučená příloha

brambory na různý způsob, chuťo­vě zajímavá je kombinace s bramborovou kaší.

Postup

Roštěnky naklepeme, na okrajích nařízneme, osolíme, opepříme. Po obou stranách prudce opečeme na oleji (2 minuty po každé straně). Maso vyndáme a odložíme do tepla. Do výpeku přidáme máslo, mouku, osmahne­me, zalijeme vínem, přidáme jemně nasekaný pórek a cibuli, větší čtverečky kaple, podusíme 8-10 minut, dochutíme a hotovou směs rozloží­me na roštěnky. Pokud zbylá šťáva, nalijeme ji na talíř nebo ní zalijeme přílohu. Roštěnky pokryté směsí přelijeme nahřátým ginem, který pro větší efekt zapálíme.

Belmondo koktejl

Počet porcí

  • 1 porce

Ingredience

  • 0,3 dl ginu
  • 0,1 dl smetany (šlehač)
  • 0,2 dl libovolného sirupu
  • 2-3 kostky ledu.

Postup

Do šejkru vložíme led, přidáme gin, šlehač­ku, sirup, dobře protřepeme a nalijeme do skleničky. Chutný chladivý nápoj.

Zajímavosti:

Jednoslabičná neřest / O tom, kdy bylo slovo gin poprvé použito, lze jen spekulovat. Každopádně nejstarší písemná zmínka o tomto destilátu se nachází v díle nizozemského filozofa, politického ekonoma a spisovatele Bernarda de Mandeville. Ve své Bajce o včelách, jež vyšla v roce 1714 s podtitulem Soukromé neřesti, veřejné blaho konstatuje, že neexistuje nic tak destruktivního a zdraví škodlivého jako nechvalně proslulý nápoj, jehož název odvozený od bobulek jalovce se scvrknul do jednoslabičného a často používaného slova gin.

  • Nastal čas odpočinku / Prvním ginem, jenž byl uložen do sudu ke zrání, byl v roce 1939 Seagramʼs. Na počátku novodobého experimentování se zráním jalovcové pálenky stál Alexander Gabriel, jenž svůj gin Citadelle Réserve poprvé v roce 2008 uložil do dubových sudů a tento experiment s různými obměnami zopakoval i v následujících letech. V současné době se staření ginu věnuje celá řada výrobců. Nejčastěji ho ukládají do sudu po bourbonu či americké whiskey, výjimkou ale nejsou ani ty po rumu, koňaku a fortifikovaných či tichých vínech. V Británii a Španělsku je například od února k dostání Beefeater Burrough’s Reserve Edition 2, jenž si nějakou dobu poležel v sudech po bílém i červeném Bordeaux. Existují i giny, kteří odpočívali ve dvou typech sudů a za svého druhu unikát lze označit Hernö Juniper Cask Gin, který se nechává odležet ve 40l soudcích z jalovcového dřeva.
  • Británie? Ne, Filipíny / Gin sice bývá tradičně spojován zejména s Velkou Británií, největším trhem pro tento jalovcový destilát jsou ale překvapivě Filipíny. Ostrovní stát v jihovýchodní Asii je největším spotřebitelem ginu na celé planetě. Lví podíl na tom má lokální značka San Miguel, která tvoří velkou část zdejších prodejů. Na Filipínách, kde ho lze koupit doslova za hubičku, je gin hluboce zakořeněn v kultuře i běžném životě. Filipínci i vzhledem k horkému klimatu rádi posedí s přáteli u sklenky něčeho osvěžujícího, nejpopulárnější je zde Ginpo – mix ginu, šťávy z pomela a drceného ledu.
  • Neutuchající jalovcový boom / O rostoucí popularitě ginu nemůže být pochyb. Poslední roky navíc přinesly značný nárůst řemeslné výroby – ten loňský byl v tomto ohledu mimořádný. Jen ve Velké Británii bylo zprovozněno 49 nových lihovarů, což představuje 50% nárůst oproti roku 2014. Mění se i spotřebitelské chování, lidé jsou čím dál častěji ochotni investovat více peněz do nákupu kvalitního ginu a rádi zkoušejí nové chutě. Předpokládá se také, že jalovcový boom hned tak neutichne.
  •  Pálí se i na letišti / Dokladem toho, že vyrábět gin lze prakticky kdekoliv, je spolupráce mezi The Restaurant Group, jež má po Británii více než 500 podniků, a druhým největším londýnským letištěm. Palírna The Nicholas Culpeper byla na Gatwicku otevřena letos 29. února a její součástí jsou i bar a obchod. Gin produkuje ve skutečně malých várkách, po pouhých 12 litrech. Její master distiller a ginový expert Matthew Servini si libuje v recepturách ze 17. století. Ta, již pro první letištní palírnu vytvořil, je variací na tradiční London dry gin a využívá botanicals z celého světa. A cena? Za 700ml láhev ginu Nicholas Culpeper dáte pětadvacet liber.
Zobrazení Mřížka Seznam

Produkty 1-24 z 38

Stránka
na stránce
Nastavit sestupný směr
Zobrazení Mřížka Seznam

Produkty 1-24 z 38

Stránka
na stránce
Nastavit sestupný směr