Pšeničná

Definice:

Pšeničné pivo je podle platné české legislativy takové, při jehož výrobě byla nejméně jedna třetina z celkového extraktu dodána pomocí pšenice či pšeničného sladu. Například u bavorských pšeničných piv je však pšeničného sladu použito více než 50%. Pšeničné pivo tak, jak je známe dnes, bývá nejčastěji světlé až slámové barvy (přestože existují i tmavší typy) a vyznačuje se vysokou nasyceností a bohatou pěnou. Pšeničné pivo se také převážně prodává nefiltrované. Vůně pšeničného piva je také velmi odlišná od běžného ležáku českého typu. Jsou v ní cítit kvasnice, mírná kyselost a mnoho rozličných ovocných vůní, hlavně banán a hřebíček. Chuť pšeničných piv bývá dle regionu původu značně rozdílná a kolísá od nakyslé až po trpkou, nasládlou a ovocnou. Vždy se však konzumentovi dostává zajímavé harmonie chuti, jež je dána právě obsahem pšenice a druhem použitých kvasnic a typu kvašení. Hořkost i chmelové aroma pšeničných piv bývají na velmi nízké úrovni, aby nepřebíjely jejich typické atributy. V zemích, kde je v současné době pití pšeničného piva hodně rozšířeno, se můžeme setkat i s ochucenými pšeničnými pivy.

Původ:

i

Ač se to podle rozmachu pšeničného piva u nás nemusí zdát, historie tohoto piva je stejně bohatá, možná i bohatší než u tradičních piv z ječného sladu. Pšeničná piva byla dokonce v 16 století mnohem rozšířenější v Čechách i okolních zemích. Důvodem mohla být dočasně nižší cena pšenice a způsob vaření, neboť vyšší teploty přejí spíše svrchně kvašeným pivům.

Využití:

Rostoucí zájem o ležák bez alkoholu způsobený poptávkou po zdravějších nápojích způsobil pivovaru Anheuser-Busch InBev problém: co s alkoholem, který je vedlejším produktem této výroby? Největší producent piva na světě se proto spojil s výrobcem ekologických čistících prostředků Ecover. Firmy se rozhodly, že vytvoří tekutý prostředek na mytí nádobí, jehož čtvrtinu představuje alkohol získaný při výrobě bezalkoholových verzí značek piva Leffe a Jupiler. Zbytkový alkohol slouží jako aktivní čistící a konzervační složka. Po odebrání z piva je vyčištěn a poslán do Ecoveru, kde ho použijí v prostředku na mytí nádobí označeném jako Too Good to Waste, tedy příliš dobrý na plýtvání.

Zajímavosti:

První je holandský Witbier, vzniknuvší na základě belgické tradice používání látek určených k aromatizaci, jako koriandru a pomerančové kůry, která byla používána Pierrem Celisem v pivovaru Hoegaarden. Dále pak německý kvasnicový ležák – pivo, které vzniklo na základě německé tradice míchání 50% pšenice a ječného sladu, aby se dosáhlo světlého zbarvení při svrchním kvašení piva. Jak belgický Witbier, tak německý kvasnicový ležák se souhrnně nazývají jako „bílé pivo“, protože „pšenice“ má stejný etymologický kořen jako „bílý“ ve většině západních germánských jazyků (angličtina, němčina a nizozemština). Belgická bílá piva jsou často ze syrové nesladové pšenice, na rozdíl od sladové pšenice používané v ostatních typech. Obecně se pro německé pšeničné pivo používá název „Weizen“ (pšenice), zejména v západní a severní oblasti země, a dále pak jako „kvasnicový ležák“ nebo „Weisse“ v Bavorsku. Hefeweizen (předpona „Hefe“ je německý výraz pro kvasinky) je název pro nefiltrované pšeničné pivo, zatímco Kristallweizen („Kristall“ – křišťál) je totéž pivo, jen se filtruje.

Zobrazení Mřížka Seznam

3 položek

na stránce
Nastavit sestupný směr
Zobrazení Mřížka Seznam

3 položek

na stránce
Nastavit sestupný směr