Med

Definice:

 Med je hustá sladká a lepkavá kapalina, vytvářená včelami, případně i jiným hmyzem, sběrem a zahušťováním sladkých šťáv - především nektaru květů (med květový) a výměšků hmyzu (mšice, medovice) živícího se sáním mízy rostlin (med medovicový).

Med má zvláštní chuť, pro kterou mu někteří lidé dávají přednost před cukrem a jinými sladidly. Má vhodné chemické vlastnosti pro pečení.

Dělení:

  Plástečkový med – tento med lze dostat pouze u včelaře nebo ve specializované prodejně. Kupujeme uzavřené plástečky nebo jejich části. Doma je zavěsíme, otevřeme a necháme med pozvolna vytékat. Tímto způsobem získáme med šetrně a uchováme v něm většinu cenných přírodních látek.

 Kapaný med – tento med včelař vytěží výše uvedeným postupem a prodává ho pak ve sklenicích. Vzhledem k náročnosti tohoto procesu a proto, že odkapáním se vytěží jen malá část medu obsaženého v plástech, je kapaný med sice drahý, ale velmi hodnotný. Pro léčebné účely se nejlépe hodí tento med.

 Stáčený med – jde o běžný med, který kupujeme v obchodě. Z plástů se získává odstřeďováním v medometu. Tento med je rovněž velmi hodnotný, protože si uchovává většinu přírodních látek. Při odstřeďování se vytvářejí malé kapičky s velkým povrchem, na kterých dochází k oxidaci obsažených látek. Proto někteří upřednostňují plástečkový nebo kapaný med.

 Lisovaný med – je med vytlačovaný za studena z plástů. Lisování bylo dříve nejrozšířenějším způsobem získávání medu; po zavedení medometu se však od něj téměř upustilo. Pouze tuhý a rosolovitý vřesový med se dosud někdy kromě odstřeďování také lisuje.

 Tekutý med – med horší kvality, který se získává kombinací lisování a zahřívání. Výhodou tohoto zpracování je pro včelaře skutečnost, že se spotřebují všechny zbytky medu, ale při zahřátí nad 40 °C se ničí všechny cenné přírodní látky (enzymy).

Umělý med – takzvaný umělý med lze nazvat cukrovou vodou. Není to včelí produkt - skládá se převážně z invertního cukru a sirupu z glukózy. Navzdory svému názvu nemá s medem nic společného. Umělý med se v poslední době prodává pod názvem "krém z invertního cukru", nebo též pod označením "Med na pečení - vhodný též do čaje".

Původ:

  Paleontologické a archeologické studie ukázaly, že včely již existoval v třetihorách, tj. Přibližně 56 milionů let před výskytem primitivního člověka.

  Chuť medu je lidem známa mnohem dříve než chuť cukru. I v době kamenné naši předkové v dutinách starých stromů, kde žijí divoké včely, našli voštiny a extrahovaný med. Důkazem toho jsou zejména skalní řezby muže nalezeného poblíž španělského města Valencie mezi včelami, které ho narušily.

Využití:

  Med pomáhá i uzdravuje

Med je pro naše tělo velice cenným lékem.

Med je doporučován jako velmi účinný lék na všechny druhy nemocí a to bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Med patří mezi nejsilnější přírodní antibiotika, protože dokáže zničit bakterie a nejrůznější mikroorganismy. Med můžeme konzumovat samostatně, přidaný do nápojů nebo smíchaný třeba se skořicí.

Nejznámější je používání medu smíchaného s citronovou šťávou (v teplém mléce nebo čaji), také smíchaný s cibulí či česnekem, na bolení v krku a záněty horních cest dýchacích. Med také pomáhá při potížích se žaludkem, upravuje trávení a pomáhá při plynatosti nebo při zácpě. Med se skořicí pomáhá na nemoci srdce, snižuje hladinu cholesterolu v krvi a cévách, chrání před infarktem nebo působí na infekce močového měchýře. Med zlepšuje i spánek, mírní nervovou vyčerpanost a léčí nespavost, stačí lžička medu před spaním. Med má antiseptické účinky; používá se nejen na pupínky na pleti a na kožní infekce, ale také na hojení ran a popálenin. Med můžeme užívat místo sody na pálení žáhy nebo jako pomocný lék proti artritidě. Med je účinnou látkou při léčení otrav, třeba houbami. Ačkoli je med sladký, neškodí ani diabetikům 1 lžička denně. Med povzbuzuje mozek, ale působí i jako slabé sedativum. A med také působí proti zápachu z úst.

MED JAKO SLADIDLO

Med má své nezaměnitelné místo v kuchyni. Zaměnit jím ale můžete například cukr nebo jiná sladidla. Do té doby, než se v Evropě začal používat třtinový a řepný cukr, se sladilo pouze medem. Dodnes je velmi oblíbené popíjet čaj slazený medem, získá totiž úplně jinou chuť, než když ho osladíte pouze cukrem

Zajímavosti :

První doklady o využívání medu lidmi jsou jeskynní malby. Známá malba z Pavoučí jeskyně (Cueva de la Araña) u Bicorp poblíž Valencie ve východním Španělsku objevena v r. 1919 je stará nejméně 8000 let a ukazuje člověka na třech liánách nebo provazech z trávy, jak ve výšce vybírá do košíku med z úlu, pravděpodobně ve skalní puklině, zatímco kolem létají obrovské včely. Další jeskynní malby jsou známé z centrální Indie, Austrálie a především Afriky.

Vzhledem k tomu, že med včelám příležitostně vybírají i různé druhy opic a lidoopů (paviáni, makakové, orangutani, gorily, šimpanzi), někdy dokonce s použitím jednoduchých nástrojů, je možné, že energeticky velmi bohatý med spolu s larvami včel (coby zdroj proteinů) byl významným zdrojem potravy už pro první příslušníky rodu Homo.

Písemné zmínky o medu najdeme už v nejstarších dochovaných záznamech. Ve většině antických kultur byl med používán ve výživě i jako lék. První písemná zmínka o medu pochází z období 2100-2000 př. n. l. z hliněné destičky ze starověkého sumerského města Nippur, na které je zaznamenán návod, jak ošetřit zranění - „rozemlít na prášek říční prach ... (chybějící slova) hníst ve vodě a medu a přelít obyčejným a cedrovým olejem.“

Ze Starověkého Egypta pochází Ebersův papyrus datovaný do doby asi 1550 př. n. l., který zmiňuje med v 147 lékařských receptech pro léčení vnějších zranění. Med se používal (často ve směsi s různými rostlinnými, živočišnými, ale i anorganickými ingrediencemi) k ošetření zánětů, vředů, popálenin, ran i v pooperačních stavech pro podporu hojení (po obřízce, propichování uší, ale i u složitějších operací), ve formě čípku, k léčbě plešatosti, zánětu spojivek nebo i uvolnění ztuhlých kloubů.

Za podobně léčivý byl med považován i 2000 let př. n. l. ve Starověké Číně. Podle tradiční čínské medicíny šlo o vyváženou poživatinu (ani jangovou ani jingovou) schopnou dobře spojovat různé další léčivé látky k sobě. Nad rámec své nutriční hodnoty měl med i zde mnohostranné lékařské využití, např. jako detoxikační činidlo, k úlevě od bolestí, proti nespavosti, stresu, zánětům žaludku a vředům, zácpě, kašli, oparům aj.

S využíváním medu šel ruku v ruce i rozvoj včelařství. První záznamy o chování včel jsou z Egypta už z r. 2450 př. n. l., odkud se tato dovednost postupně a velmi pomalu šířila. Do středomoří se tyto znalosti dostaly kolem r. 1500 př.n.l., okolo 1000 př. n. l. chovali včely v úlech Židé, okolo 750 př.n.l. jsou doklady z Asýrie a do Číny technologie doputovala nejspíše po hedvábné stezce s rozmachem Perské říše na začátku 5. stol. př. n. l.

Na americkém kontinentu se včela medonosná posledních několik milionů let nevyskytovala a byla přivezena kolonisty až v r. 1622. Severoameričtí Indiáni jako sladidlo využívali tradičně javorový syrup.[8] V tropických částech Ameriky však med znám byl, neboť je obývá množství druhů med produkujících včel, zvláště rody Melipona a Trigona. Nejstarší zmínky jsou zde od Mayů, kteří ve 3. stol. př. n. l. domestikovali včelu Melipona beecheii. Tyto včely nemají žihadlo a jsou neagresivní, v koloniích ale tvoří méně medu a pracněji se získává - se ukládají med do plástů, ale do mnoha medových pohárků. Med je řidší a dá se pít, liší se i senzorickými vlastnostmi, je ale stejně velmi zdravý, proto i zde byl med znám a používán jako účinný lék na celou řadu onemocnění.

Mayové byli v produkci medu zdatní a med byl pro ně velmi důležitým obchodním artiklem (v Amazonii byli obdobně zdatní Kayapové, kteří med prodávali okolním etnickým skupinám). O významu medu pro Maye svědčí to, že včely byly uctívány, byly symbolem plodnosti a měly svého boha.

Zobrazení Mřížka Seznam

Produkty 1-24 z 72

Stránka
na stránce
Nastavit sestupný směr
Zobrazení Mřížka Seznam

Produkty 1-24 z 72

Stránka
na stránce
Nastavit sestupný směr