Ančovičky

Definice:

Sardel obecná je významná hospodářská ryba. V kuchyni je známá jako delikatesa pod názvem ančovičky. Používají se v rostlinném oleji ve formě filetů či oček s kapary. V obchodní síti jsou nejčastěji prodávána pod názvem sardelová očka.

Původ:

Ančovičky jsou neodmyslitelnou přísadou mnoha pokrmů středozemní kuchyně, především pak Itálie. Dle historických pramenů v oblasti Itálie byla tato rybka konzumována již za dob Římanů. Tehdy používali ančovičky do pokrmu garum, které bylo naprostým základem staré italské kuchyně. Pokud používáte worcestrovou omáčku, pak vězte, že jedna z důležitých ingrediencí je právě ančovička. Ovšem nejen italská tradiční kuchyni využívá sardel jako součást svých pokrmů. Velkou oblibu získala rybka i na území Španělska, Francie, ale také třeba Švédska, Turecka nebo Maroka.

Využití:

Ančovičky neboli sardelky jsou základem středomořské kuchyně. Najdete je v mnohých italských jídlech stejně jako v provensálském slaném koláči s olivami pissaladière. Mají výraznou rybí chuť a jsou velmi slané, pozor tedy, ať jídlo nepřesolíte.

Sardelové filety se nejčastěji prodávají naložené v rostlinném oleji. Doporučujeme kupovat ty ve sklenici. Do jídla vám obvykle stačí jen několik řezů. Nespotřebované tak můžete díky šroubovacímu víčku opět zavřít, což u plechovky nelze.

Ančovičky jsou skvělé na dochucení omáčky i salátových zálivek. Zvýrazní také pizzu, těstoviny a quiche. Nebojte se je přidat do míchaných vajíček, olivové tapenády, do sendvičů nebo jimi ozdobit drobné chuťovky.

Zajímavosti:

Ančovičky jsou ale nejoblíbenější ve své nakládané podobě, kdy se naloží do solného nálevu a pak buď do oleje, nebo soli. Typický hnědý odstín jejich masa je při konzervování v oleji někdy patrný, jinde se maso zbarví došeda, každopádně výtečné rybky se staly oblíbenými po celém světě. Známe je jako součást předkrmů a jednohubek, někdy se před konzervováním stáčejí filetky do kruhu kolem poupátka kaparu a prodávají se jako sardelová očka. Lahůdkou jsou nakládané ančovičky prostě položené na chlebu s máslem, v italské kuchyni zase najdete geniálně jednoduchá jídla sestávající v podstatě jen z těstovin, ančoviček a cibule (spaghetti alle cipolle e alici a také Bigole con acciughe e cipolla). Méně se ví, že ančovičky se často přidávají jako zdroj “umami” chutě i do jídel, kde se při přípravě v podstatě rozpustí, takže nevnímáte přímo rybu, ale jen jakýsi silný “šmak”. Nakládané ančovičky tak patří do mnoha omáček a také zálivek na saláty, například se dávají do dressingu na klasický salát Caesar. Těžko říci, ve které podobě jsou nejlepší, ale jsou skvělé: I když jsou tak malé a tak běžné, dokážou být přesně tou jiskrou jinak obyčejného pokrmu.

Nelze najít produkty odpovídající výběru.