Sůl

Definice:

Sůl kuchyňská (také označovaná jako „jedlá“) je chemickým složením chlorid sodný (NaCl), který se získává dobýváním podzemních ložisek (kamenná sůl) nebo z mořské vody, v níž je její obsah kolem 2,7 % (uvádí se průměrný obsah 3,5 % různých solí). Kamenná sůl se drtí a mele na různý stupeň granulace (nejčastěji se používá jemně mletá, tzn. že síty s oky 1 mm propadne 95 % soli), a v případě, že není dostatečně čistá, provádí se rafinace (rozpustí se, roztok se zahustí a nechá vykrystalizovat).

Původ:

První dochovanou písemnou zmínku o kuchyňské soli jako přísadě při přípravě pokrmů představuje Homérův epos Ilias a Odyssea přibližně z let 600 př. n. l.

Využití:

V průběhu let se solení stalo nejdostupnější a nejspolehlivější metodou dlouhodobějšího uchovávání potravin. Potřeba konzervování potravin se objevila při osídlování severnějších, tedy méně plodných území. Při rozsáhlé migraci také vzrostl počet obyvatel, které bylo třeba nasytit ze zásob. Soléne maso a ryby tak začaly nabývat na významu a vytlačeny byly až modernějšími konzervačními metodami, hlavně chlazením a mražením.

Jedlá sůl se dále stala nepostradatelnou surovinou pro výrobu některých potravin z hlediska dosažení žádoucích organoleptických vlastností a k řádnému technologickému procesu. Při výrobě pečiva sůl zpevňuje lepek a tak dochází k lepší stabilitě těsta při jeho mechanickém zpracování.

Podobnou roli hraje sůl i v masném průmyslu, kde zase zvyšuje vaznost masa a masných výrobků. Tady se ve formě dusitanových směsí podílí na inhibici růstu bakterie Clostridium botulinum a na udržování žádoucího vzhledu uzenin, tzn. zachování růžové barvy. Sůl je důležitá i pro fermentaci, kdy potlačuje růst nežádoucích mikroorganismů (například kynutí těsta, mléčné kvašení zelí a okurek, zrání sýrů).

Zajímavosti:

SŮL JAKO PLATIDLO

Sůl zaujímá v dějinách lidstva zvláštní místo. Zpočátku býval soli nedostatek, zejména pak u národů, které žily daleko od moře. Sůl byla pro lidi významná zejména kvůli svým konzervačním schopnostem. Konzervace potravin se stala faktorem pro přežití. Zpočátku patřila sůl mezi nedostatkové zboží, její cena se vyvažovala zlatem a nezřídka byla používána jako platidlo. Příkladem může být vojenský žold, který byl mimo jiné vyplácen ve formě váčků se solí.

SŮL V LÉKAŘSTVÍ

Nejstarší zmínky o využití soli v lékařství pochází ze starověkého Egypta, konkrétně od stavitele a lékaře Imhotepa. Imhotep popsal schopnost soli vysoušet infikovanou ránu, a tím možnost vyléčit zánět.

Egyptští lékaři používali sůl jako součást mastí, zábalů, směsi s projímavými účinky, k zastavení krvácení či k urychlení porodu. Sůl dobře posloužila i při mumifikaci zemřelých. Měla scelit a udržet tělo mrtvého pohromadě tak, jak to za jeho života činila duše.

Ve Starém Řecku byla sůl využívána po smíchání s vodou a citronem na vyvolání zvracení. Pokud nemocný trpěl onemocnění slezin musel vypít slanou vodu s kravským mlékem. K čištění vředů se doporučovala směs soli a medu. Sůl byla dále používána při kožních a nervových onemocněních a inhalace mořské vody sloužila při nemocech dýchacích cest.

Ve středověku našla sůl své uplatnění na obklady proti bolesti, při bolestech zubů či jako koupel na kožní onemocnění. V 18. století bylo doporučeno homeopatické dávkování soli lidem unaveným, slabým, s nachlazením či s přecitlivělostí na vnější vlivy.

i

Sůl dodnes hraje významnou roli jako součást lázeňské péče.

Zobrazení Mřížka Seznam

8 položek

na stránce
Nastavit sestupný směr
Zobrazení Mřížka Seznam

8 položek

na stránce
Nastavit sestupný směr